Prožívám svou ságu Claire Saffitzové. Je to jediný kult, ke kterému bych se připojil. Také se mi líbí aliterace.
V Dezertní Osoba, tito se nazývají kávové kávové koláče. Je tu kávový dort, kávová drobenka a kávová stuha procházející středem. Technicky by to byl kávový kávový dort. Ať tak či onak, myslel jsem, že je to apt Gilmorova Děvčata odkaz. “Káva” už nezní jako slovo.
Před čímkoli byla hlavní postavou křupavá kardamomová drobenka z taveniny v ústech. Voňavé, texturně složité. Ještě lepší byl jeho stav před vstupem do trouby. Měkké a rozpustné, připomínalo perské cizrnové sušenky. Jde mi o to. Příště bych udělal víc drobků na svačinu na syrové.
Teď to mohlo být na mém konci, ale skutečná část dortu mi připadala spíš jako bochník: relativně hustá a postrádající vlhkost. Dává to smysl, protože jsou navrženy tak, aby si je mohli vychutnat s kávou, ale když jsem pár oddělil, zjistil jsem, že jsou trochu suché. Vyžadovalo to topper.
Proto improv proměnil šlehačkou sýr kávový krém, dávat recept nový název: káva káva káva káva, krém krém. Nebo čtyři kávy, dvě smetany. Zní to jako objednávka Starbucks. Lehké, polosladké kávové latte podobné dollops se připojily k rodinné funkci. Kdybych byl Zlatovláska, nazval bych to tak akorát. A s tím ve mně rostlo nutkání proměnit je v košíčky, touha, která porazila nevyhnutelný důsledek odložení nesčetných misek, které budou výsledkem začlenění čtyř prvků do jednoho receptu. Nelituji toho.
Myslím, že Claireiny recepty a psaní jsou dokonalost. Ale možná dokonalost může být změněna na začínající experimentování. Je to jako creative commons.
A odpovídající báseň,
Káva, káva, káva, káva, káva
Co je někdy příliš mnoho,
I být nonšalantní se zdá být námahou
Nebo možná nejsem zapojen, abych to věděl.
Káva, káva, káva, káva, káva
Při různých silných stránkách, podtónech, všestrannosti
Drcený, pražený, lisovaný a mletý, aby našel moderní účel
Je to jako my.
Káva, káva, káva, káva, káva
Nyní si to přečtěte znovu, ale jako jak Bowser zpívá broskve.
To je spíš ono.